Königsjodlerem na Hochkönig

Jak jsem psal zde, tak jsem také učinil a na Hochkönig jsem se vrátil. Abych řekl pravdu, tak dříve, než jsem čekal. Ale proč nevyužít krásný říjnový víkend? S kolegou Štěpánem jsme se rozhodli pro náročnou ferratu Königsjodler. Tento klettersteig není ani tolik těžký svou lezeckou obtížností, jako spíše svoji délkou a vzdušností. Tato tůra jistě snese přívlastky jako velkolepá a všem zdatnějším turistům ji vřele doporučuji.

Se zažívacími problémy pozorujíc noční oblohu usínám na parkovišti pod chatou Erichhütte. V noci bohužel musím několikrát navštívit místní luxusní kadibudku, takže spánek je nevalné kvality a proto je pro mne budíček na 6:00 spíše vysvobozením. Vyrážíme lehce před sedmou jako poslední. Podle rámusu většina lidí nastupovala již okolo 5:00. Později jsme pochopili proč.

Stoupání k ferrata-výhled na Vysoké Taury

Asi po dvou hodinách jsme se cestou přes Erichhütte (kde jsme na záchodech doplnili vodu - jinde nebyla) dostali do sedla Hoch Scharte, kde již začíná samotná ferrata. První úsek je docela těžký ale dále se najdou jistě náročnější. Cesta je vskutku rozmanitá, těžké úseky se střídají s vyloženě lehkými. Překonávají se věže, mosty, hřebínky...(naštěstí zde nejsou žádné žebříky a celkově železa zde není zbytečně mnoho).

 Tento klettersteig není moc vhodný pro lidi menšího vzrůstu, protože je zde několik věžiček, kde musíte udělat opravdu dlouhý krok, abyste dosáhli na druhou věž. Celkově je ale cesta zábavná a vede relativně pevným vápencem po kterém se příjemně leze.

Flying fox

Občas je potřeba dlouhý krok

Zhruba ve třetině cesty se nachází Flying fox - lano natažené mezi dvěma věžemi o délce asi deset metrů. Není zde žádná kladka, takže si musíte poradit sami. Já to řešil odsedkou s ocelovou karabinou. Cílový bod je trochu níž, takže ani nemusíte vynaložit moc námahy. Pokud si na tuto "lanovku" nevěříte, tak ji můžete podejít, sleze se kousek dolu a poté opět nahoru. Časově si myslím, že to vyjde zhruba nastejno, je to opravdu kousek.

Ve dvou třetinách cesty je úniková cesta z ferraty do kotle Birgkar. Pokud se rozhodnete pokračovat, tak vás čeká dlouhý výstup na opravdu masivní Kummetstein. Po kterém se slézá opět dolu, tak jako vlastně na celé ferratě. Místo Königsjodler bych ji pojmenoval: "dva kroky nahoru, jeden krok dolu". Poté už celkem v pohodě až na Hoher Kopf (2875 m), odkud už je vidět Matrashaus na vrcholu.  Neustálé odskakování si stranou, kvůli střevním potížím, špatná kondice a hlavně pozdní nástup si vybírají svou daň - na vrchol (2941 m) se dostáváme asi v 15:30.

Pokud bychom chtěli spát na Matrashausu, tak je to naprosto v pohodě, jenže my jsme se rozhodli ještě pro sestup Birgkarem. Sestup Birgkarem bych nazval všelijak, jen ne bezpečným. Pokud tudy sestupuje více lidí, tak se připravte, že šutry budou lítat o sto šest. I když se snažíte jít sebevíc opatrně, tak stejně občas nějaký kámen uvolníte a jenom se modlíte, aby někoho netrefil. Bez helmy tudy rozhodně nechoďte!
Značně znaveni docházíme k autu okolo 19:30 za úplné tmy.

Pohled na východ - vpravo masiv Dachsteinu

Vrcholový ledovec Übergossene Alm

Königsjodler je opravdu nádherná zajištěná cesta, která nabídne opravdu všechno, převýšení, náročnost, délku, vzdušnost, výhledy...Samotný panorama z Hochkönigu je opravdu nádherné. Doporučuji však jen lidem s již nějakými zkušenostmi, protože se jedná o velice dlouhou a namáhavou tůru. Opravdu důležité je vzít si dostatečnou zásobu vody, protože mimo chat a sněhových polí ji není kde doplnit. Já měl sebou tři litry a vystačili mi jen na cesty nahoru!